Ekologická vozidla jsou zde s námi už nějaký ten pátek a pomalu se snaží nahradit spalovací motory. Dnešním standardem patřícím mezi tato vozidla jsou především plně elektrická nebo hybridní. Doposud zde byly tyto dvě možnosti. Ale jak nadpis tohoto článku napovídá, do hry vstupuje nový hráč, a to motory na vodíkový pohon. Podíváme se, odkud se vodík bere a jaká je jeho budoucnost. Co se historie týče, není to poprvé, co se myšlenky automobilismu a vodíku střetly.

Už v roce 1807 byl zkonstruován první spalovací motor na vodík. Zasloužil se o něj Francois Isaac de Rivaz. O téměř sto padesát let později vědec Roger Billing přestavěl motor Fordu Model A na vodík. Pokud bychom se přesunuli do moderní doby, vodíkový pohon najdeme například v raketoplánech NASA.

Odkud se bere vodík?

Pro výrobu vodíku se momentálně používají dva hlavní způsoby. První zahrnuje reakci páry s metanem, kdy nám vzniká vodík a oxid uhličitý. Tento způsob má hned dvě komplikace. Zaprvé uvolňuje oxid uhličitý, což je skleníkový plyn, a přece jenom, snahou je najít pohon, který nebude přispívat ke globálnímu oteplování. Zadruhé metan je fosilní palivo, což z něj dělá neobnovitelný zdroj energie.

Druhý způsob výroby vodíku je tzv. štěpení vody elektrolýzou. To uvolňuje vodík a kyslík, což jsou shodou okolností dvě reakční složky potřebné pro vodíkové auto! Naneštěstí i tento způsob má své mouchy. Konkrétně to, že při štěpení je potřeba spousta elektřiny a ta zatím není 100% obnovitelná. Kvůli tomu bude docházet k nepříjemným emisím oxidu uhličitého.

Existující auta na vodík

Ačkoliv celá tahle věc působí jako kdyby byla stále jen na stole vědců, není tomu tak! Auta na vodíkový pohon do běžného provozu jsou již na trhu, ale zakoupit si můžeme jen jedno. A to Toyotu Mirai. Toto auto je k dispozici bohužel pouze v Kalifornii, Japonsku, části Evropy a Spojených arabských emirátech. Doposud bylo prodáno téměř 3000 kusů, což není zrovna závratné číslo. Pořizovací cena této Toyoty je téměř 1 500 000 Kč.

Mezi další dostupná auta patří také Honda Clarity a Hyundai Tuscon FCEV, ty jsou ale pouze na leasing a opět jen na malém počtu míst. Tato vozidla využívají vodíkové články, které je potřeba „dobíjet“ podobně jako baterie. Zkrátka je to stejný problém jako u elektrických aut. Co se týče vnitřního spalování, tak můžeme narazit na pár prototypů. Jedním z takových prototypů je přestavěné BMW E65 760Li. Další přestavba je přímo od Mazdy, kdy bylo cílem přestavět světoznámý rotační motor Wankel v modelu RX-8 Hydrogen RE. Bohužel se nejedná o sériově vyráběné auto.

Závěr

Otázka, kterou si asi každý z nás pokládá, zní, zda jsou vodíková auta budoucnost a plnohodnotná náhrada. K dnešnímu dni bych sám za sebe řekl, že rozhodně ne. Zatím je tato technologie stále energeticky neefektivní a chybí infrastruktura, která by ji podpořila.

Pavel Chřibek